neděle 25. prosince 2011

Hoooříííí, hoooříííí

To tu ještě nebylo. Po celou dobu slavení Vánoc se starým kobercem probíhalo vše v pořádku. Zazvonil zvoneček, přiběhlo se ke stromečku, prskavky zaprskaly, dárky se rozdaly a bylo. Nyní máme doma však koberec nový, ČISTÝ, světlý, prostě krásný a nejspíše proto se vše dneškem změnilo a dlouhá šňůra zdařilých příchodů ke stromečku se přetrhla.
Od poslední vánoční prskavky, která si chtěla ještě naposledy odfrknout svůj ohýnek chytil jeden dárek, ze kterého se oheň v tu ránu rozšířil na další... Přes to, že jsme hned přiskočili a Táta bleskurychle zaplácnul oheň holou rukou (přičemž se trochu popálil) stačili dárky podstatně ohořet a dokonce prohořela i obě prostěradla která se na zemi nacházela právě z důvodu možnosti dopadu jiskry na čistý koberec... :-)

Zasahující hasičský sbor vyčíslil škody takto:

  • jedny kompletně prohořelé ponožky (dárek pro mámu) - 200Kč
  • jedno skrz na skrz prohořelé tričko (dárek pro Lucku) - 500Kč
  • 2x prohořelé požární prostěradlo (součást vánočního interiéru) - 150Kč
  • Jeden čistý koberec světlý (součást běžného interiéru) - 5500Kč
  • Zážitek / Trauma všech přítomných účastníků - K nezaplacení
Sečteno podtrženo: Vánoce jsou pryč - Ať žijí vánoce! :-)

sobota 24. prosince 2011

V Praze, asi pohoda

Jsme v Praze? Jsme. Je to neuvěřitelné? Je. Nevycházím z údivu...

Proto: vánoce, dárky, pivo, dárky, rodina, rověři, vánoce, dárky, češi, Praha, dárky, staroši nepřišli, dárky, koledy, nákupy, dárky, jídlo, Havel, dárky, hospoda, cukroví, dárky...

Proč?

Chápeš?

:-)

pondělí 19. prosince 2011

Princezna zakletá v supermarketu

No bylo to těsné. Málem nás odsoudili ke 100 letům otrocké práce pro market "Aldi" kde jsme měli pomalu splácet za náš přestupek proti lidskosti. Vyfotografovali jsme totiž místní neuvěřitelný stroj ala Pipi Dlouhá Punčocha a její Limonádovník.
Vím možná to některé z vás nepřekvapí, ale pokud si v tomto supermarketu toužíte zakoupit nějaký dobrý kousek pečiva, musíte nejprve pěkně poprosit, třikrát se otočit kolem své osy, pomodlit se a nakonec hlavně zmáčknout čudlík.
Pokud dodržíte všechny zde popsané instrukce, a vaše pohyby při otáčení se kolem své osy budou dostatečně ladné, hlavní pekárnice se uvolí a její elektronický hlas vám oznámí, že máte chvilenku posečkat, že váš chleba je již na cestě.
Armáda trpaslíků podobně jako v reklamě na Cocacolu má v tu chvíli poměrně napilno, musejí zadělat těsto, nechat ho vykynout rozehřát troubu a pak chleba upéct. Vy si zatím v klídku čekáte před branou automatu a máte například čas se kochat vánoční výzdobou hypermarketu.
Trpaslíci v dnešní době dosahují takové dokonalosti jejich výkonu, že upečený chleba z automatu vypadne během 5-8 vteřin (záleží na velikosti) za což tedy klobouk dolů.
Chleba vyjmete s automatu a právem si jej můžete vložit do košíku. Ještě teplý jej pak zaplatíte u pokladny.
Vyhotovení fotografie tohoto nadpřirozeného stroje se nám podařilo až na druhý pokus, neb při prvním jsme byli nenadále lapeni a téměř odsouzeni k výše definovanému časovému úseku služby v hypermarketu přísnou prodavačkou, která nás donutila první fotografii smazat.
Zde tedy ilegálně publikujeme to co nás málem stálo skon:


Fotografie sice ne příliš kvalitní, nicméně zážitek ANO :-)

středa 14. prosince 2011

Oslava narozenin jednou větou

Jak by se měl asi tak člověk (mého typu) cítit a hlavně tvářit když se úplnou náhodou ocitne na něčí oslavě narozenin, kde spolu s ním je dalších asi 7 lidí, všichni mluví "JEN" německy, pijou pivo s názvem Jupilir (0,35 l, v base je jich 24 a basa má uprostřed ucho :-) a na můj vkus poměrně velkou část celé oslavy se koukají na internetové video z youtube?

Prostě pořád nevím... :-)


Pivo Jupilir - absence piva v každém pivu, zato však s ouškem

středa 7. prosince 2011

Londýn... jéééé jéééé Londýn...

Na začátek dnešního semináře na předeslané téma Londýn bych si rád dovolil úvodní vše shrnující větičku a to, že Londýn má opravdu velmi mnoho různých památek a to prosím tolik, že kdyby jich měl dvakrát méně tak jich má pořád VELMI MNOHO!
Toto, možná poněkud odvážné tvrzení, jsme si s Alkou mohli vyzkoušet na vlastní kůži.

Mezi těch několik věcí, které dozajista běžného návštěvníka mohou zaskočit, patří zcela jistě ty, které obsahuje následný výčet:

Jezdí se vlevo. (a to prosím tak že kdyby se jezdilo ještě víc vlevo, už by to ani nešlo :-)). Až po třech dnech jsme si pomalu zvykli na fakty jako že když chcete přejít silnici, nejprve se koukáte doleva a pak teprve doprava, nebo třeba na to, že když chcete nasednout na autobus musíte čekat na opačné straně než v Čechách. Tento zvyk však přešel opět v rychlé vystřízlivění po návratu do Německa.

Všichni chodí na červenou. Nevím jestli je to třeba nějaká kulturní zvyklost, ale všichni v Londýně chodí na červenou. Cizince zaručeně poznáte tak, že před přechodem stojí a naivně mačká tlačítko s nápisem WAIT. Možná je chození na zelenou pouze dopravním doporučením a né přestupkem jako u nás.

Kultura je zdarma. Většina kulturních památek a muzeí je jednoduše zdarma. Z toho důvodu je také navštěvuje tak trojnásobek lidí co jinde v Evropě. Snad jedinými zpoplatněnými věcmi byla katedrála St. Paul, ve které se ovšem v den naší návštěvy konal open Chor koncert, tedy i tu jsme měli zdarma a London Tower (obrovskej hrad, kterej má ale tak špatně postavenou hlavní bránu že by se dal dobýt s nafukovacím balónkem v ruce)
Nenechte se však zmýlit, vše ostatní krom památek a veřejných toalet je velmi důkladně zpoplatněno.

Nepotkáte houmlesáka. Z celou dobu jsme potkali asi tak jednoho houmlesáka (ten stál ale opravdu za to... řekl bych že jeden z těch exkluzivnějších kousků). Vlastně bych tento bod trošku poupravil: Nepotkáte houmlesáka, a když náhodou jo, tak stojí za to...

Do Londýna už pro Punk nejezděte. Měli jsme tu příležitost se zúčastnit koncertu dvou punkových kapel. Ne ne ne, to opravdu nestojí za to to sem psát :-) prostě ne...

VZL - Velmi Zajímaví Lidé. Vypadá to, že v Londýně je opravdu většina lidí velmi zajímavých, nosí úplně různou módu, mluví různými jazyky, vypadají různě... Je to úplně multikulturní ráj, kde to žije módou. Všude je na co se koukat a čemu se podivovat. Vedle sebe po ulici jde žena celá zahalená v černé burce od hlavy až k patě a ulítlá blondýna s růžovými sluchátky, pruhovanými punčocháči a zvláštní kostkovanou minisukní. Je to skvělý jak to nikdo neřeší, všichni jsou k sobě velmi tolerantní.

Žije tam Harvey, Ben a Maria, což jsou lidé se kterýma jsme se měli tu čest setkat během našeho couchsurfing pobytu. Neuvěřitelně otevření mladí lidé, které zajímá spoustu věcí, kteří toho také hodně vědí a kteří pro vás udělají velmi mnoho jen proto že je to baví. Takových lidí například v Čechách moc není. Řeší všechny možné velké problémy dneška jako třeba ekologie, chování zvířat, politickou a ekonomickou situaci, jednoduše se zajímají o dění kolem sebe. Díky Harvey :-)

Takže zkráceně Londýn stojí za to, i když náš zážitek z něj je poněkud zkalen krádeží peněženky s dokladama a lístkama potažmo tedy i letenkama během čekání na zpáteční autobus - takzvaná LASTMINUTE krádež - díky které se náš výlet o den prodloužil a rovněž malinko prodražil :-) no nic..

A tohle je moje nová Londýnská čepice...

Komu sluší víc? :-)

Jo a ještě... pokud chcete na fotky se můžete podívat tady :-) simba.prosek.org/foto