Ruším...

Ruším blog, mějte se pěkně, AHOJ...

Tak zase zpátky

Vždycky když odněkud přijedu (tentokrát z RBR víkednu), odněkud z mimo Prahu, připadá mi, že všichni tady jsou takový zvláštní, takový zranitelný, takový skrčený, měkký, naštvaný, smutný, řešej nedůležitosti, nežijou jen přežívaj, znuděný...
Vždycky když jedu pak metrem (tam je to dobře vidět) a koukám kolem sebe, chce se mi najednou stát rovně, nemusím se nikde držet, je mi fajn, mám pocit, že jsem něco zažil a jsem strašně rád, že jsem unikl alespoň na chvíli z toho co vidím kolem sebe dnes a denně...
Jasně mám Prahu celkem rád, i Pražáky i všechny Čechy a Moravany... ale ten kontrast s tou městskou realitou je prostě jako průhledná stěna do které člověk musí narazit když se sem vrací. Nebolí to jenom to člověka trošku odhodí...
Dneska jsem se dokonce přistihl (leč pozdě) jak jsem si nahlas při chůzi prohodil "tak zase zpátky v realitě", bohužel jsem si neuvědomil, že vedle procházející pár mě asi slyší, a že si asi myslí, že jsem spíš mimo tu realitu :-) Dnes a teď mi ale vůbec nevadí co si o mě myslí... Dnes a teď jsem se ani nezastyděl, prostě pohoda...

Peklo

Člověk pořád mění svoje názory, pořád se vyvíjí, otázkou je kdy z hlediska celého jeho života bude mít ten "správný názor" na svět. Všechno závisí na situaci kolem, na náladě, na tom nad čím přemýšlí, co zrovna řeší, co důležitého se mu v poslední době stalo...
Třeba dnes mi jeden člověk nabídl, že s ním můžu jít do pekla. Ještě minulou středu odpoledne bych mu na to řekl něco jako: "no jasně vole, deme!", a šel bych... Dnes jsem však místo toho zastavil a přemýšlel proč to neřeknu... Dneska se mi asi do pekla nechce, asi ani včera, něco se změnilo.... a já už vím co...

Psal bych, ale.. alespoň golem

Psal bych, ale věci, který se teď dějou kolem nejsou k zveřejňování, na takové věci takový blog není... musím si je zapamatovávat jinak...
Snad jen... Určitě znáte toho golema jak stojí u D1 hnedka u výjezdu z Prahy změr Brno. Jestli jo, tak určitě víte, že se nejdřív oblékl do pruhovaného námořnického trička a kačenky, pak dostal do ruky balonky a teď má dokonce kolem sebe snad 3 nebo 4 malé golemky.... Pokaždý když kolem něj jedu musím se zasmát a pak přemýšlet kdo je ten, který tomu golemovi tvoří takovejhle životní příběh :-) Je to taková zajímavá sranda... :-)

No a víc asi zatím nic, to se zase nějak vyvrbí... :-)