Už třetím rokem bývá takovou pěknou tradicí, že zhruba v polovině září probíhá náš oblíbený Samba Maraton. Jako tradičně se ho účastním a jako tradičně se vždycky vsadím že vyhraju první místo :-) Raději se neptejte kolik už jsem toho prohrál... (především toho piva bylo už hodně..) Takže opět jako tradičně Simba PROHRÁL :-) tentokrát jsme byli s Řízkem třetí.
Letos mi to ale přišlo o mnoho jednodušší než minule, už jenom tím že, trasa byla asi trošku kratší než když se jede z Chocerad do Pikovic. Také jsem jel na zadáku což skýtá půvabnou marnivost v tom, že si cestou můžete občas natáhnout nohy, což není k zahození. :-)
Všechno začalo jako tradičně hospodskou pařbou u Karla v kempu, byl to dokonalý večer, vypili jsme asi 8 piv, poprali jsme se a trenér Džuzba udělil poslední taktické rady. Co víc si přát před maratonem. Ráno jsem se vzbudil netradičně brzo (asi hodinu před závodem) takže jsem stihnul ještě připravit pádla a nacpat do sebe půlku housky a šlo se na vodu...
Na startu jsme zaspali, neb jsme si nějak nevšimli že se Anička chystá střílet, takže hned od začátku před námi bylo cca 6 lodí. Spoustu posádek jsem již znal z minulých ročníků, což bylo fajn, ale taky sem bohužel rozpoznal loňské vítěze což už zas tak fajn nebylo :-) Vyrazili jsme tedy v přední linii, a celkem jsme se myslím ostatním utrhli, což bylo taky fajn, budeme tedy bojovat s těmi 6 loděmi. Snažili jsme se s Řízkem ještě okoukat od profíků techniku pádlování, ale rychle nám ujeli a tak nezbylo než se kousnout do rtu a makat co to dá... Během prvního úseku jsme měli v podstatě štěstí, jeli jsme v zadní části peletonu a chytli jsme se jedné "lochnesky" která jela rychle a tak jsme se snažili držet v závěsu a nevypadnout z tempa. To se ukázalo jako velmi dobrá taktika, nicméně lončtí vítězové, druhá lochneska a nejnabušenější mix na světě se stále vzdalovali.
Velmi nás povzbudilo, když se z naší skupiny ještě před Sázavou odpojila jedna loď a začala na nás trošku ztrácet, neudrželi se lochnesky a shodli jsme se, i potom s nimi v cíli, že to byla osudová chyba...
V etapě běhu ke klášteru jsme nečekaně předběhli několik posádek a když jsme nasedli na vodu byli jsme celkově třetí, což nás velmi motivovalo, ale ouha... po běhu (což je prostě naprosto odlišný pohyb než pádlování) přišly brutální křeče. Sice jsem nic nejedl a večer měl jen pár piv (na které jsem jel zhruba celý maraton :-), ale nic podobného jsem ještě nezažil. Jídelníčkem to ale asi nebylo, protože Řízka to postihlo také. Prostě jsme vlezli do lodi a nemohli se pohnout, ruka se mi zkroutila a odmítala cokoli dělat... Museli jsme vypadat jako postižený páreček na výletě :-) No nic jak by řekl Dáňa.. "to rozpádlujem". Bolavě, ale rozpádlovali jsme to, nakonec i celkem rychle, hnáni pocitem, že první lochneska je nám v patách. Dokonce jsme začali v jednu chvíli dojíždět ten ukrutný Mix před námi, což nám opět přidalo. No nebudu to prodlužovat, pár zatáček a lochneska byla za náma, chtěli jsme jít za ně do vleku a v poslední chvíli zkusit výpad, ale nic, všimli si, že je pronásledujeme, dali lochnesce nažrat, řekli "hele jedem" a jen se po nich zaprášilo... To teda klobouk dolu, víc jsme už ale prostě nemohli, byli lepší... S vědomím 4. místa (v kategorii 3.) jsme už celkem v pohodičce dopluli k Choceradskému mostu a vyplazili se na břeh...
Pěkný závod, takže zase za rok! Co si z toho vzít za ponaučení do příště? Napadají mě dvě:
Letos mi to ale přišlo o mnoho jednodušší než minule, už jenom tím že, trasa byla asi trošku kratší než když se jede z Chocerad do Pikovic. Také jsem jel na zadáku což skýtá půvabnou marnivost v tom, že si cestou můžete občas natáhnout nohy, což není k zahození. :-)
Všechno začalo jako tradičně hospodskou pařbou u Karla v kempu, byl to dokonalý večer, vypili jsme asi 8 piv, poprali jsme se a trenér Džuzba udělil poslední taktické rady. Co víc si přát před maratonem. Ráno jsem se vzbudil netradičně brzo (asi hodinu před závodem) takže jsem stihnul ještě připravit pádla a nacpat do sebe půlku housky a šlo se na vodu...
Na startu jsme zaspali, neb jsme si nějak nevšimli že se Anička chystá střílet, takže hned od začátku před námi bylo cca 6 lodí. Spoustu posádek jsem již znal z minulých ročníků, což bylo fajn, ale taky sem bohužel rozpoznal loňské vítěze což už zas tak fajn nebylo :-) Vyrazili jsme tedy v přední linii, a celkem jsme se myslím ostatním utrhli, což bylo taky fajn, budeme tedy bojovat s těmi 6 loděmi. Snažili jsme se s Řízkem ještě okoukat od profíků techniku pádlování, ale rychle nám ujeli a tak nezbylo než se kousnout do rtu a makat co to dá... Během prvního úseku jsme měli v podstatě štěstí, jeli jsme v zadní části peletonu a chytli jsme se jedné "lochnesky" která jela rychle a tak jsme se snažili držet v závěsu a nevypadnout z tempa. To se ukázalo jako velmi dobrá taktika, nicméně lončtí vítězové, druhá lochneska a nejnabušenější mix na světě se stále vzdalovali.
Velmi nás povzbudilo, když se z naší skupiny ještě před Sázavou odpojila jedna loď a začala na nás trošku ztrácet, neudrželi se lochnesky a shodli jsme se, i potom s nimi v cíli, že to byla osudová chyba...
V etapě běhu ke klášteru jsme nečekaně předběhli několik posádek a když jsme nasedli na vodu byli jsme celkově třetí, což nás velmi motivovalo, ale ouha... po běhu (což je prostě naprosto odlišný pohyb než pádlování) přišly brutální křeče. Sice jsem nic nejedl a večer měl jen pár piv (na které jsem jel zhruba celý maraton :-), ale nic podobného jsem ještě nezažil. Jídelníčkem to ale asi nebylo, protože Řízka to postihlo také. Prostě jsme vlezli do lodi a nemohli se pohnout, ruka se mi zkroutila a odmítala cokoli dělat... Museli jsme vypadat jako postižený páreček na výletě :-) No nic jak by řekl Dáňa.. "to rozpádlujem". Bolavě, ale rozpádlovali jsme to, nakonec i celkem rychle, hnáni pocitem, že první lochneska je nám v patách. Dokonce jsme začali v jednu chvíli dojíždět ten ukrutný Mix před námi, což nám opět přidalo. No nebudu to prodlužovat, pár zatáček a lochneska byla za náma, chtěli jsme jít za ně do vleku a v poslední chvíli zkusit výpad, ale nic, všimli si, že je pronásledujeme, dali lochnesce nažrat, řekli "hele jedem" a jen se po nich zaprášilo... To teda klobouk dolu, víc jsme už ale prostě nemohli, byli lepší... S vědomím 4. místa (v kategorii 3.) jsme už celkem v pohodičce dopluli k Choceradskému mostu a vyplazili se na břeh...
Pěkný závod, takže zase za rok! Co si z toho vzít za ponaučení do příště? Napadají mě dvě:
- Naučit se pádlovat
- 8 piv večer před maratonem je málo, energie dojde zhruba za polovinou :-)))
Závěrem chci jen poděkovat všem mým odvážným kamarádům, kteří se nezalekli námahy a také se účastnili :-)
Maratone Ahooooj, ať žije Maraton!
Žádné komentáře:
Okomentovat